Dovětek k dnešnímu článku

30. června 2018 v 14:54 | mutr
Opravdu mám z toho víkendu pocit bezmoci a marnosti. Takový, že opět zapínám počítač a musím to napsat. Chtěla jsem ticho a klid, žádné dotazy, žádné mluvení a povídání si o dětech.


To je vše, přátelé. Držte mi palce, ať v sobě potlačím upřímnost, výbušnost a asertivitu (Upřímnost a asertivita fakt někdy není dobrá; zvlášť když máte partnera, který za každou cenu musí všude vypadat pro ostatní co nejlépe. Tohle je mi například úplně u prdele. Je mi jedno, co si kdo o mě myslí. Já jsem já a jestli se to někomu nelíbí, ať nechodí.).

Ať se pořád jen mile usmívám a dělám, že jsem strašně šťastná.
 

Skvělý začátek prázdnin

30. června 2018 v 14:26 | mutr
Dnes si trochu vyleju srdce, moji milí. Minulý týden byl dost mrtvičný, víc než obvykle. Skvělé bylo, že jsem něco vyřídila, viděla se po dlouhé době s jednou ze svých nejlepší kamarádek (Její domácnost mě vždy uklidní, neb vypadá stejně jako naše. Připadám si tam jako doma a nepropadám depresi - podotknu, že má také tři děti, ve stejném rozpětí jako my. Prostě nemá čas se domácnosti věnovat, protože se věnuje dětem a když se jim nevěnuje, relaxuje, neb je děsně unavená.) Ale jelikož jsem byla skoro každé dopoledne pryč, většinou jsem děti vyzvedávala brzo, takže to už je tak den zabitý, zarůstá mi to tady snad i plevelem. Hrůza. Takže depka z bordelu, že se děti pořád perou a hádají a ječí a neposlouchají. Nevyspání - několik dětí zase nastřídačku v posteli atd. Pátek tomu nasadil korunu. Ani samé jedničky naší prvňačky mě neuklidnily neb byly velmi očekáváné (Za první třídu se prý nic nenaučila. To je samosebou nesmysl, ale rozhodně jí to dost pálí a jelikož jsem její maminkou já, má i dost znalostí.). Odpoledne jsme šli všichni na oslavu narozenin dceřiny spolužačky. Oslava samotná byla fajn, i když na můj vkus tam bylo moc lidí. Ale jednou za několik let se to dá přežít (jsem trochu misantrop). Ale ta cesta... Špatná zastávka busu, cesta na tu správnou, bus končil o pár zastávek dřív než jsme potřebovali, bolení nožiček - batoh na zádech, dítě na ramenou, za ruku další dítě, které se hádá se třetím dítětem, že chce taky za ruku. Neustále se dotazující starší dcera na všechno možné, šílené vedro, žízeň, přestupování, děti svévolně odbíhají.... prostě děs. Na oslavě jsem si aspoň odpočinula a načerpala energii na cestu zpět. A dobře tak, neb dítě usínalo za chodu. Doma se probudilo a večer zase nechtělo usnout. Nakonec se mi podařilo ve 21:45 usnout ihned po dé, co jsem padla do postele. V 7:30 jsem se probudila, ale ještě jsem si lebedila v posteli až do 9:37! Sice od 8 hodin na střídačku chodily děti za námi, ale podařilo se mi pěkně klimbat, tak se mi dostalo malého zadostiučinění.
A teď k jádru pudla. Celý týden žiju tím, že se sbalíme a odjedeme na chatu. Odhodím boty, děti se rozprchnou po zahradě a já budu relaxovat při zahradničení na čerstvém vzduchu. Večer mě nebude rozptylovat počítač s filmy a já budu moci poklidně spočinout na lůžku už v deset hodin a ráno vstanu, ptáčkové budou zpívat a vzduch vonět... Tráva mě bude hladit po holých nohách, vítr ve vlasech a na kůži... ó jé... A pět minut po probuzení vám volá kamarádka, že přijedou za námi a přespí..... Takže mám obavu, že tam zase budou pořád lézt návštěvy (celkem nechtěné) a já si to tam vůbec neužiju. Děti jsou totiž na chatě úplně jiné. Tady ve městě nevypadají nešťastně, ale tam jsou víc v pohodě, já taky, tak nejsem v takovém presu. Takže tak.
Nechtějte vědět, co se tady děje, zatímco tohle píšu - syn střílí prstama po sestře, ta ječí... dotazy a další dotazy...

Děti jsou radost, děti jsou radost, děti jsou radost, děti jsou radost, děti jsou radost, děti jsou radost, děti jsou radost, .....

Všem přeju krásné a pohodové prázdniny, dobrý spánek a pevné nervy!



PS - omluvte překlepy a gramatické chyby

Jak to dopadlo

17. dubna 2018 v 23:36 | mutr
Možná byste rádi věděli, jak to posledně dopadlo s naší manželkou erotikou. Tedy vězte, že takto: ve 22:45 jsem se odebrala s nejmladší dcerou (nyní 2 roky a 5 měsíců) do její postele - má už dospěláckou. Tam jsem, narvaná do sítě ohrádky, usnula. Narvaná proto, že půlku postele od zdi ku prostředku zabírají plyšáci, pak spí dítko, pak já a mně nezbývá, než se právě nacpat do té sítě, která úplně v klidu unese 50kilovou maminku (Zakoupena před 6 lety v Lidlu za 500,- Kč a co vydržela, je neuvěřitelné. Vřele jí doporučuju.)
V půl jedné jsem se probudila a přešla do ložnice. Cestou jsem letmo mrkla na postel starší dcery (nyní 7 let), která se mi zdála nějaká prázdná, ale v noci, po tom, co spíte v prostoru širokém asi 20 cm, máte v hlavě vymeteno. Takže až v ložnici jsem si ověřila, že postel byla opravdu prázdná, neboť na mém polštáři spočívala hlava oné starší dcery. Vrátila jsem se tedy do pokojíčku a zabrala si uprázdněnou postel. Vyzkoušela jsem si, jaké je pro vysoké lidi spát na krátké posteli. Dcera má totiž polštář posunutý skoro doprostředka postele, tak jsem se nevyspala, protože mi to bylo celé krátké a kopala jsem do skříně přiražené k palandě, což mě budilo.

Takže tak. A tak to chodí velmi často. A dnes, tedy právě teď, sedíme v kuchyni, já píšu tenhle text, manžel si čte v mobilu něco zajímavého (velmi oblíbená činnost) a chroupe jablko. Až to dopíšu, pustím si nějakou detektivku a začnu šít 14 sukní :)

Přeju dobrou noc a pokud máte chuť na erotiku, tak se do toho pusťte.

PS: moje mamka si často stěžuje na tátu, že pořád čte noviny. Že nedělá nic jinýho. A taky luští křížovky. Jaký je rozdíl mezi tím, že ležíte v křížovce a novinách a že čtete na mobilu zprávy (na záchodě, v kuchyni, v ložnici, v obýváku...)???
Generace sem, generace tam, je to všude stejný... (Všichni chlapi jsou stejný!! A ženský taky!! :D )
 


Manželská erotika, když máte děti

15. dubna 2018 v 22:20 | mutr
Dnes jen krátce.

Naše manželská erotika, když už ji konečně můžeme provozovat, velmi často probíhá následujícím způsobem: manžel je týden na služební cestě, oba se tedy po jeho návratu těšíme, že spolu ulehneme pod jednu peřinu (není to tak jednoduché, neb máme týden, kdy to prostě nejde, pak máme dny, kdy to taky nejde, protože 4. děťátko by mě totálně vyšťavilo a taky jsou dny, kdy by to šlo, ale manžel je na služební cetě). A jako napotvoru, už poněkolikáté, nejmladší dítě odmítá spát. Je 22:13 a dítě mi tu kňourá v kuchyni u stolu. Aspoň jsem umyla umyvadlo, teď mám přestávku ve vytírání podlahy, uklidila jsem si prádlo v ložnici, manžel věší prádlo a vypral synkovi kraťásky do školky a taky průběžně myju WC, neb naše drahá mňauka, jak říká nejmladší dcera, odjela na letní byt.

Takto tedy svou energii vyplýtváme na úklid, abychom zabili čas, než dítě usne. Pak zřejmě padneme do postele, přikryjeme se, dáme si pusu a budem okamžitě tuhý.

Dobrou a nerušenou noc všem!

Radůstka na konci dne

4. února 2018 v 0:50 | mutr
Dnes hezky navážu na poslední článek.


Už se chystáte do postele, těšíte se, jak po dlouhých letech opět spočinete pod peřinou a probudíte se až se sluníčkem (ano, milí přátelé, již několik týdnů - asi tři - spí nejmladší dítě celou noc; ovšem nikoliv několik týdnů v kuse). A v tom uslyšíte z pokojíčku, kde konečně poklidně spí starší děti, prapodivné zvuky. Ano, dítě zvrací... Prostřední dítě spí na palandě, tak si možná dovedete představit, jak to vypadá. No, radši si to nepřestavujte... Co mám povídat - v pokojíčku máme tři postele, takže dva potahy na matraci, tři peřiny svlíknuté z povlaku, peřinu taky musíte vymáchat, polštářky a pyžamo, taky pár hraček, rošt třetí postele. Naštěstí nejmladší dítě spí ještě s námi v ložnici a nikoliv v posteli v pokojíčku. Jinak bych musela vyprat i to dítě... Potah na matraci od třetí postele jsem zrovna vyprala a chystala jsem se jej navléknout na matraci a umístit na postel, jen tak mimochodem... A vedle blicího dítěte spalo nejstarší dítě. Naštěstí zůstalo nepotřísněno.

Toliko k dnešnímu večeru. Jinak den byl, jako skoro každý víkendový den, vcelku hektický a nervní. U nás se nikam jít moc nedá, tak jsme i vzhledem k počasí zůstali doma - řev, hádky, pranice a tak pořád dokola. Taková normální sobota se třemi dětmi.

Všem přeju krásnou, ničím nerušenou neděli (hlavně nerušenou chorobami jakéhokoliv rázu).

Kam dál