Kolik mi bude, až ti bude?

Dnes v 11:24 | mutr
Následující řádky jsem psala 12.2.2016 na svém FB. Nevím, jestli je to pro pobavení, ale třeba se vám to bude líbit. Já jsem tedy ráda, že období viz níže máme za sebou a snad si na to třeba za dvacet let s láskou vzpomenu. Zatím je to pořád ještě pekelná vzpomínka.

Pomóc! Hilfe! Help! Aiuto! Volám ve všech světových jazycích! Dítě se mě dnes asi už 20x ptalo (a to nepřeháním, možná spíš ubírám, vážně!), kolik kdy komu bylo. "Kolik ti bylo, když jsem se narodila? Kolik ti bylo, když bylo babičce jako teď tobě? A kolik bude dědovi, až mi bude jako tobě? A kolik bylo babičce, když bylo mojí prababičce jako teď tobě? A kolik bylo strejdovi, když bylo babičce jako teď tobě? A kolik bylo tomu pánovi, když hrál toho prince? A kolik je mu teď? A kolik je tý princezně? A kolik jí bylo, když hrála tu princeznu? A kolik je našemu doktorovi? 78 asi? A kolik mi bude, až bude dědovi 80? A kolik mi bude za 10 let? A kolik bude ségře, až mi bude 15 a kolik bude bráchovi? A kolik mi bude, až bude ségře 10? A kolik bude tobě za 10 let?
Tohle je, vážení, daleko horší než "proč?". Protože to prostě něco odpovíte, ale tady ještě počítáte, protože vaše poctivost vás nenechá říct první číslo, který vás napadne. Ale asi s tím začnu.
Hádejte, kolikrát se mě dítě zeptalo, zatímco, tenhle žblept píšu.

A v těchto dnech jsme postoupili na vyšší level - teď se dítko ptá, kolik je třeba 7528 x 159. Tatínek jí tuhle ve Švejkově duchu odpověděl, že 728. Dále následují dotazy jako: kolik je 2x8? Kolik je 10x6? Za kolik měsíců půjdu do školy? Za kolik dní budou prázdniny? Za kolik týdnů pojedeme k moři? A kolik je to dní? A kolik je to vteřin? (ááááááááááááááá!!!!!!!!) A kdy budeš mít narozeniny? A kolik je to hodin? A kdy bude zase Ježíšek? A kolik je to měsíců? A kolik je to vteřin? (Dost oblíbená otázka... Pevně doufám, že jste na tom s násobením 60 lépe než já.) A kdy bude mít tatínek narozeniny? A kdy bude mít babička narozeniny? Kolik je to hodin?
Šílím!!!!! Jsem zvědavá, na co se bude ptát příští rok.
Musím ještě říct, že náš prostřední se zajímá jen o autíčka a období proč trvalo asi tak hodinu. Takže jsem si to dala zatím jen jednou. Uvidíme, co naše nejmladší. Povídá hodně, ale svou řečí. Vůbec jí není rozumět. Říká jen ham, táta, dneska řekla máma a chtěla po mně, abych si navlíkla její rukavici, v neděli řekla éro, (teď zrovna rozsypala kafe, omatlala židli a podlahu v kuchyni jogurtem, rozházela tu těstoviny a špagety, prdelní ubrousky a trochu mouky. Máte-li hlad, přijďte k nám - můžete mi vylízat podlahu a máte výživný oběd :D ) Ještě říká (teď řve, protože lezla pod židli a praštila se do hlavy, musím to přerušit a jít utěšovat.) (na chodidle má nalepené kávové zrno), teď neříká nic, protože pořád řve. Taky jsem využila řevu, abych jí ostříhala nehty. Většinou zvládnu ostříhat jeden nehet denně.
Pomóc!!!! Dítě mě mučí!!!!
Pokračování příště.....

 

Ranní pohodička

15. března 2017 v 9:20 | mutr
Už hodinu si vařím čaj. Konvici jsem zapla třikrát. Ale! Setřela jsem z podlahy nakládanou zeleninu - naše nejmladší asi chtěla ochutnat, tak mi ze špajzu přinesla sklenici s nakládanou zeleninou, domácí!!! grrrrrrrr, a tato jí spadla na zem a rozbila se, vyluxovala jsem rovnou celou kuchyni, vytřela, sebrala v pokojíčku ze země sponky a někam jsem je odložila, vykydala světlé prádlo z koše, při tom se tady kakalo, takže jsem šla přebalovat, pak jsem se potřebovala zregenerovat, tak jsem si pustila z youtube Bachovu suitu pro violoncello č. 1 v podání Maiského a vtom jsem si uvědomila, že máme bedničky k notebooku! Takže jsem šla krámovat do skříně, kde máme trilion drátečků, nabíječek k mobilům, které dávno nemáme, nabíječky naprosto neidentifikovatelné a jiné elektronické záležitosti, jejichž funkce neznám, našla bedničky a instalovala je, pak jsem si tu suitu musela poslechnout (je to fakt krásný!) (teď jsem konvici zapla počtvrté), mezitím, protože skladba trvá dvacet minut jsem si hrála s malou na posteli a něco poklidila (zalila jsem si ten čaj!! Ale dítě tahá za prcdgm,f prst pryč... musela jsem namalovat sluníčko, ale je to málo, dítě se vzteká, že chce ještě. Sakra, já ještě nesnídala!!!! Je 9:19!!! Ale mám nacpanou pračku. Dnes umřu hlady... Ale to neva, roste mi zadnice, nedopínám kalhoty...
končím.ů.............. pomooooc!!!!

Před usnutím

27. února 2017 v 21:52 | mutr
Nu tedy dobrá, dnes napíšu něco na téma týdne "Před usnutím".
Před usnutím asi 15x ujdu vzdálenost kuchyně-obývák, abych posbírala kde co, 20x (fakt nepřeháním!) řeknu, aby si děti oblíkly pyžama, synátorovi 6x řeknu, aby si dopil to kafíčko, 4x vrátím nejmenší dítě do ložnice, vyluxuju mu nudle, nakapu kapky do nosu, poňuňám, šoupnu do postýlky, zhasnu, zavřu, odejdu, opět připomenu převlíkání do pyžama, cestou seberu nějaký krámy, jednu ponožku a trenýrky hodím do koše na prádlo, vyhodím tunu kapesníků, (co jsem to ještě dělala???) zavolám děti do koupelny, kde jim smyju prdelními ubrousky tužkou na oči namalovaný fousy a čumáčky, synkovi vyčistím zuby, namažu jim vyrážky, pošlu 3x do postele, posbírám další ponožky a roztřídím lego, posbírám počmáraný papíry a dvoje oblečky pro barbíny, vyhodím papíry do koše, vysvobodím panenčiny vlásky z gumičky (panenka ještě leží na stole v kuchyni a asi tady přenocuje), naženu děti do postele (doslova - ti dva spí spolu na jedné posteli), dám pusy, pustím CD pohádku, odejdu s dalšími papíry na vyhození, v koupelně seberu ubrousky s odličovací tamponky, prdelními ubrousky z podlahy setřu vlasy, co si synek ostříhal (bez kometáře), dalším ubrouskem utřu rozmatlaný kočičí žrádlo, o který se musela naše kočka dělit s naší nejmladší (někdy to neuhlídám a jedí spolu), napíšu tady ten canc, pak si dám k večeři rohlík se sýrem a kečupem, k tomu si pustím kousek Stínu pod hlavou, dám si malý kafe, vyčistím si zuby, hodím se do pyžama, udělám nejmladší na noc mlíko, uklidím boty do botníku, zamknu, pozavírám dveře do pokojů (kvůli kočce - tuhle jsem jí omylem zavřela na noc v obýváku a pomstila se mi dvěma mocnými dávkami blitíčka), naskládám ještě neupravené kalhoty do tašky, zaklapnu počítač, půjdu se uložit do peřin a upadnu do komatu (dnes jsem spala 4 hodiny. Ale v kuse!! Po roce a čtvrt jsem spala 4 hodiny v kuse! Tedy zjišťuji, že je lepší spát jen ty 4 hodiny nerušeně, než 7 hodin a několikrát se nechat probudit postupně všemi třemi dětmi, případně kočkou, která mi šla mňouknutím oznámit, že kakala)
Dobrou a nerušenou noc všem a ať se vám něco hezkého zdá!
 


Liga pro dětmi týrané matky

20. února 2017 v 21:39 | mutr
Založím Ligu pro dětmi týrané matky!!!

V posledních dnech, přesně asi v posledních 340 dnech, jsem týrána vlastním dítětem. Starší děti pominu, ti mají mouchy věku přiměřené, se kterými se počítá. Ale tohle... Viděli jste film Blbý a ještě blbější? Poslední dobou na něj vzpomínám. Respektive na jeho název. Mé noci jsou totiž taky blbé a ještě blbější a když už si myslím, že to nemůže být horší, přijde ještě horší než blbější noc. Jako dnes.
Abych to vzala od začátku - naše nejmladší dítko, třetí a snad i poslední, spí ze všech nejhůř. První dítě jsem si já pitomec nastěhovala do postele. Propásla jsem ten okamžik, kdy můžete dítě beztrestně vrátit do postýlky. Když zrovna spala klidně, tak jsem si to opravdu užívala. Ňuňat se s děťátkem, když spí, je opravdu krásné. Ale asi jen pět minut, než se začne točit jak hodiny, ve spaní lézt po posteli nahoru a dolů a zleva doprava. Nakonec se zklidnila, v roce a čtvrt se celkem v pohodě naučila spát zase v postýlce, i když mně doháněla k šílenství tím, že chtěla držet pořád za ruku a dloubala mě do nehtu na palci. A ještě ve 4 letech jsme jí občas museli uspávat držením za ruku (pauza - kdo si hraje, nezlobí, kdo si hraje, nezlobí, kdo si hraje, nezlobí, kdo si hraje, nezlobí - nejmladší zrovna teď "vaří" - hrabe se v moukách, krupičkách, strouhance a vločkách a míchá to dohromady.).
Přísahala jsem si, že další dítě mít v posteli nebudu. A povedlo se! Synáček hned první den, co byl na světě, pochopil, že noc máme od toho, že se spí. Položila jsem ho do postýlky, dala mu pusu, řekla dobrou noc a odešla. Až na jednu 14denní přestávku to funguje dodnes. Samosebou byly horké chvilky. Rostlo mu šest zubů najednou - samé výživné jako špičáky a čtyřky, takže to jsem se taky moc nevyspala. Trvalo to skoro dva měsíce s občasnými lepšími dny.
Naše nejmladší taky hned pochopila, že v noci se spí. Stejně jako prostřední se budila pravidelně po 3 hodinách. Vzala jsem si jí do postele, přiložila a usnula jsem. Po chvíli jsem se probudila, vrátila jí a pokračovala ve spaní. Docela dobrý systém - skoro se nestihnete pořádně probudit a zase spíte :) Ale - a teď to přijde - od čtvrtého do dvanáctého měsíce se budila pravidelně po dvou hodinách a v mezičase ti dva starší. To už bylo horší. Do toho rostly zuby, takže se kolikrát stalo, že jsem byla ráda, že spím v kuse aspoň hodinu.
Teď to ovšem nabralo grády - miláček se v noci probudí a minimálně dvě hodiny je vzhůru. Sice se jí nemusím starat o zábavu, ale spát se u toho taky nedá. Takhle je to třeba pět dní za sebou, pak přijde světlejší noc, kdy se probudí jen 2x nebo 3x a v mezičase ti starší (občas se povede, že spí zrovna celou noc - zázrak!). A dnes, dnes to byl pekelnej hardcore - šla jsem spát o půlnoci (bavili jsme se s manželem o zateplování domů polystyrenem) a děťátko se ale usmyslelo, že se zrovna probudí a spinkat se nebude. Zkrátím to - usnula až po třetí hodině. Do toho řvali ti dva, protože se tahali o peřinu a bylo jim vedro či co, takže tady řvaly ve tři ráno tři děti. Ve 3,30 jsem vstávala zase k prostřednímu, pak jsem konečně usnula. V 6,30 po zaslouženém 3hodinovém spánku 2x přerušeném těmi staršími jsem šla udělat řvoucímu tyranu mlíčko (té noci po páté) a padla ještě na chvilku do komatu. Tyran se probudil v 7.20, jelikož už jsem to s nervy nevydržela a musela zvýšit hlas na ty dva, aby se chopili hrnků.
A ještě douška na konec - odpoledne malá odpadla v půl jedné, já ve třičtvrtě a ve 14.15 byla vzhůru... (pro ty co nechápou - obvykle spí minimálně o hodinu déle, takže jsem neměla pro sebe ani minutu volného času - totální tyranie!!!!)
Co bude dnes v noci??? (není tady žádnej bojavej emotikon, tak si ho představte)

Deník zasloužilé mámy

2. února 2017 v 23:28 | mutr

Dneska jsem v Blesku narazila na článek - zde prosím: http://www.maminka.cz/clanek/denik-zaslouzile-mamy-dny-o-kterych-prilis-nemluvime-ale-mely-bychom a cítím potřebu ho okomentovat.
Přiznám se, že jsem to ani nedočetla. Dneska jsem teda taky měla den. Je mi blbě, mám zacpanej nos, kejchám, chrchlám, jsem unavená, do toho balím, děti se hádaj atp., řvou jeden přes druhýho a přes třetího, zase nejedí - ani jeden! Akorát rozhážou rejži po kuchyni; hora nádobí (ještě že přišla slečna na úklid a mám vyžehleno, vytřeno, vydrbanou koupelnu - doporučuju!), bordel na stole, na botníku a tak vůbec. ALE - rozhodně necítím pocit viny, že to je tak, jak to je - to právě píšou v tom článku - skoro mi přijde, jako bych MĚLA mít pocit viny, že nemám umytou linku, protože se mi prostě nechce uklízet, nestíhám atd., a taky nevím, proč by se o takových věcech nemělo mluvit, my to s holkama) rozebíráme úplně běžně.... Kdo tohle psal...?
Chce to trochu sebevědomí a vědomí toho, že to je tak, jak to je a že ač se to někomu může zdát divný, děláme to nejlíp, jak umíme. Jo a taky to chce být trochu línej. Totiž, kdo je línej, nezná stres :) A stres je co? Spouštěčem ošklivých věcí, chorob, hádek atd.
Tak buďte v klidu, zdraví máme jen jedno. A taky se občas vykašlete na úklid, sedněte si třeba k internetu nebo koukejte z okna s kafíčkem v ruce a zavřete uši. A komu provozní binec vadí, ať se nekouká, nebo ať se chopí koštěte!
P.S. Koštěte se má zvlášť chopit manžel/partner reptající na ten binec. Ano ano, stále jsou mezi námi tací, kteří se svých dobrých manželek/partnerek ptají, co dělaly celý den. Za tuhle otázku bych kousala hlavičky. A musím podotknout, že můj manžel to nedělá. Prostě se chopí toho koštěte a jde metat.
PPS: Teď mi došlo, že jsem použila výraz "metat" místo "zametat". To mám samosebou od dětí. Od našeho synka. Ten měl ještě další skvělý výrazy - metač = smeták, otač = ocas, pitač = velký vůz, který není ani náklaďák, ani popelář a konečně Mutač = Tomáš (což bylo nejroztomilejší u "stlejdy Mutače") Taky vymyslel slova pupidýt a fukopel. Pupidýti říkáme od té doby našim dětem a vám dávám svolení ho také použít :)

Kam dál