Mateřská slepota

8. dubna 2017 v 23:44 | mutr
Co to je mateřská slepota, ptáte se?
To je, když ve školce koukáte zprava doleva a naopak, počítáte svoje děti, abyste zjistili, že máte jen dvě a nakonec zjistíte, že to třetí máte na ruce (to se mi stalo tento týden 2x).
To je, když celý den hledáte bačkorku, abyste zjistili, že kolem ní celý den chodíte.
A teď pozor: to je, když má už tři dny vaše dítě, co ještě neumí smrkat, nudle jak cikán opratě, a vy prostě nemůžete za nic na světě najít odnudlovačku (No, upřímně, vy jí tak úplně nehledáte, prostě se koukáte, když zrovna jdete pro pití, když jdete řešit rvačku, když jdete pustit pohádku, když si čistíte zuby, když sedíte na záchodě, tak o tom aspoň přemýšlíte, když jdete do šuplíku pro nůž na jabko, když hledáte v pokojíčku mezi poníky, panenkami, ponožkami, tričky, oblečky pro panenky, auty apod. lahvičku, když když ....), abyste ji nakonec objevili vedle umyvadla poslušně pověšenou na věšáčku, připravenou k použití!!!!
To se mi, pěkně prosím, stalo zrovna teď.
 

Co se to děje? + recept na guláš

5. dubna 2017 v 15:08 | mutr
Co se to děje? Malá spí a já uklízím nádobí, věším prádlo, smetám zeleninu a špagety od včera z jídelní stoličky a ze země, cpu pračku - no dobře, koukám přitom na Teorii tygra, ale pořád to stopuju, abych mohla jít tu a tam a nepřišla o děj.
Asi už se na to tady nemůžu dívat nebo co. To já teda normálně nemůžu, ale nic s tím nedělám.
Například sním o tom, že budu večeřet u čistého stolu. To jako že ho nebudu muset uklízet a drhnout, než si na něj položím talíř. Jen taková drobnost - přijít k čistému stolu, položit si na něj talíř s dobrým jídlem a v klidu se najíst... ó jé... A to sním o mnoha dalších věcech. Jestli myslíte, že jsou to třeba prachy nebo dovolená v Karibiku, tak jste na omylu.

Večerní edit:
Vařím guláš, tedy snažím se vařit. A víte, jak se takový guláš dělá? Tak to jdete do špajzu pro cibuli, cestou vyřešíte roztržku mezi synem a nejmladší dcerou - rvou se o motorku, do toho odběhnete vyřešit smr-tel-nej problém do pokojíčku, pak se vracíte do špajzu, posbíráte trilion krámů ze země, vyřešíte roztržku mezi synem a nejmladší dcerou - rvou se o motorku, vezmete cibuli, položíte jí na stůl, připravíte si prkýno a nůž a nejmladší dceru se snažíte zcela marně odehnat od stolu. Tak si ji posadíte na klín, namalujete sluníčko, vrátíte jí na zem a necháte jí vyřvat se, protože potřebujete nakrájet tu cibuli. ALE - děti potřebujou napít, tak jim dáte pití, vyřešíte další různici a nakrájíte první půlku cibule. Zodpovíte synovi několik otázek týkajících se cibule, dáte mu jí očichat, pak to samé uděláte s nejmladší dcerou a nakrájíte další půlku cibule.. atd. atd. Cibule už bublá na sádle, syn brečí že je znaven, že si jde odpočinout, protože je mu blbě. Vyženete ho na záchod, protože je jasné, že brzo usne. Nechce čůrat, nechce čůrat, NECHCE ČŮRAT, jdete zkontrolovat děti do koupelny, vyženete syna na záchod, kde se VYČŮRÁ, zamícháte cibuli, zkontrolujete, jak si syn myje ruce a máte chuť ho nakopnout, protože u toho brečí, že nechce stupínek, pak brečí, že nedosáhne na mýdlenku. Nejmladší dcera chce do mističky s nakrájenou hruškou napustit vodu (předtím totiž si nechala vodu napouštět od starší sestry, která se sprchuje). V naprostém zoufalství z naběhaných kilometrů a bilionu otázek jí tu vodu do mističky natočíte, načež tato ji vyleje. Rezignovaně odcházíte do kuchyně zamíchat cibuli. (Mezitím se nějakým zázrakem podařilo nakrájet maso, přičemž zjistíte, že ten poslední kus kližky, ten, co jste chtěli, přímo ten!, je nějakej divnej, tak ho vrátíte zpátky do lednice. Utrhnete kus papírového ubrousku a se sladkým úsměvem ho podáte nejmladší dceři, aby šla tu louži do koupelny vytřít. Zamícháte cibuli. Mezitím taky vyřizujete pracovní maily, jsem zapomněla dodat. Dcerka přinese mokrý ubrousek, vyhodíte ho do koše a radši nechcete nic vědět. Jdete synovi, který se nějak probral, vyndat z pod postele šmoulí knížku (vel. 2x1,5 cm), hodíte maso na cibuli a mícháte. Dáte do předtím již vydesinfikované vany (starší dcera má moluska) mladší dceru a jdete zamíchat maso. Syn se praští do hlavy, takže jdete pofoukat bebíčko, dát pusinku a vyprávět, jak jste se coby malé robě praštilo do hlavy o rantl fontány, zkontrolujete dítě v koupelně, zamícháte maso a dovyprávíte příběh.... ježiš, to už je tak dlouhý... A to jsem určitě něco zapomněla... to už se snad ani nedá číst. Ale dobře se mi to píše, mě baví psát. Píšu všemi deseti :)
Zkrátka zrovna když už jsou všechny děti v péči peřinek, zrovna se vám začne maso napejkat, tak tam nastrkáte papriku a protlak a mícháte a mícháte a vdechujete ten úžasný uklidňující odér a začínáte cítit večerní klid. No a zbytek receptu je v kuchařce. Zítra z toho bude doufám opět výbornej guláš. Jen není zalit vývarem. Chtěla jsem udělat vývar se zeleninou, ale zapomněla jsem koupit mrkev a taky už bych na to neměla mozkovou kapacitu.
Tak se mějte a vařte v klidu, pokud možno.

Apríl!

1. dubna 2017 v 9:32 | mutr
Tak přátelé, naše nejmladší dítko zřejmě ví, že je dnes apríla. Tak nás vyvedlo, že se to ještě nikomu jinýmu nepovedlo. Nebo možná to byl trest za ten kousek štěstí, co jsme si dovolili s manželem prožít po dlouhé době? Každopádně dnes víc, než kdy jindy, platí, že nikdy není tak blbě, aby nemohlo být ještě hůř. Dítko snad vůbec nespalo. Mlíko jsem šla dělat asi 7x, což ovšem neznamená, že mezitím se nebudilo. Nakonec chtělo spát vedle mě, takže když už jsem konečně mohla usnout, tak jsem dostala pár kopanců do žaludku a do nohou. Pak zase přelezlo do své postýlky, pak zase zpátky... No co vám mám povídat. S láskou jsem vzpomínala na ty časy, co se probouzelo pravidelně po dvou hodinách.
Malou satisfakcí mi bude fakt, že jsem uvařila lepší guláš než tchýně :) Ještě jsem ten její neochutnala, ale to není možný, aby měla lepší než já!
Přeju vám krásný víkend a pohodu a taky dobré a nerušené noci!

PS: Můj guláš BYL lepší! Chachá! :D
 


Zkouška ohněm

31. března 2017 v 22:12 | mutr
Tématem tohoto týdne je "Zkoušeka ohněm".
Tohle bude krátké, nebojte - vězte, že mít tři děti, je taky do jisté míry zkouška ohněm Smějící se A to je mám tři teprve 16 měsíců...

Vítejte v domácí galerii!

29. března 2017 v 23:16 | mutr
Dnešní příspěvek bude spíš prohlížecí než čtecí (pokud to bude kromě mě někdo číst). Ale ještě musím napsat něco k poslednímu článku. Pokud jste ho, milí případní čtenáři, četli, dozvěděli jste se, na co se naše nejstarší dcera ráda ptá. Předloni to bylo "proč", vloni to bylo "kolik mi bude, až ti bude", letos máme zatím období dvě: "kolik je to vteřin" a "jak je dlouhej".
"Jak je velkej tuňák?"
"No já nevím přesně, je docela velkej." (fakt nevím přesně, kolik měří. Je velkej no... mě tuňák zajímá tak v salátu a taky je mi líto, že se jich loví tolik, ale to je tak vše.)
"Tři metry?"
"No, to asi trochu míň."
"Tak takhle?" (ukáže asi 70 cm)
"To zase víc."
"Asi jako já?"
"Asi jako já." (ale tuňák je zrovna slabej odvar, to mě napadlo, protože se na to ptala dnes odpoledne. A možná má fakt tři metry... Nevíte někdo, jak je velkej tuňák??)
"Kolik lidí je na zeměkouli?" (to jsou otázky před první třídou...)
"Nevím přesně."
"150 miliard?"
"Ne, tolik ne, to by ta zeměkoule spadla."
"Tak deset miliard?"
"No tak nějak asi." (Hele, asi je to ostuda, ale já to fakt nevím přesně. Znám spotřebu našich plen a sunaru, dokážu odhadnout, kolik budu potřebovat oblečení na víkend a na týden, kolik mám kam vzít jídla a v letu zachytit kde co i nohou a u toho držet jednou rukou dítě a druhou míchat oběd. Určitý čísla nebo informace vypouštím nebo záměrně nesleduju, aby mi zbyl rozum na počítání těch plen a sunaru."
"Tak pět miliard teda?"
"No to je jich zase víc"
"Tak osm?"
"Já fakt nevím."
"Tak dvacet miliard."
"To je zase moc."
"Tak patnáct?"
"No to je taky moc. Ve škole ti to řeknou, počkej si do školy."
"Tak třináct?"
"SAKRA JÁ FAKT NEVÍM!"

Takže jsem si na netu našla, no teď až, samosebou, kolik nás je na zeměkouli. Tak vážení, kdybyste měli stejně zvídavé dítko jako mám já, vězte, že je to k 25.2.2017 7,374 miliardy.

Nakonec to není úplně prohlížecí, ale cítila jsem potřebu podělit se o zážitek. Téměř každodenní zážitek. Buď jsou to dotazy týkající se velikosti zvířete nebo kraviny typu kolik je v tý krabičce kuliček... Tyto dotazy pokládá v drtivé většině tehdy, když dělám něco, co vyžaduje soustředění a pozornost.

A teď, vážení, vítejte v naší galerii! Osobní návštěvu nedoporučuji, neb by vás u nás mohlo něco sežrat, třeba lichožrout nebo zašupšák (Tímto zdravím Vítězslavu Klimtovou, která napsala krásnou knížku o strašidlech! A která si to asi ani nepřečte a pozdrav jí nikdo nevyřídí...)

Zde prosím uprostřed fresky sluníčko. Autor: syn, ve věku asi tří let


Další sluníčko? Autor: syn

Když nakloníte hlavu úplně doleva, uvidíte fragment holčičky. Autor: nejstarší dcera v pěti letech


Sluníčko a mráček, autor: nejstarší dcera v necelých šesti letech
Oranžové čáry, autor: nejmladší dcera v 15 měsících (velká naděje českého malířství - už umí namalovat kolo!)


Srdíčko a Edna bedna (pamatujete pohádku Bludička, dabovanou Oldřichem Kaiserem?), autor: nejstarší dcera v šesti letech


A zde vidíte dílo v celé své kráse. Jak jste zajisté zaznamenali, freska se nachází v obývacím pokoji nad pohovkou. Na ty nejvýše namalované dcera použila tři polštáře z pohovky a ještě dva menší. Jak se tam udržela, netuším. Asi jí tam drželo umělecké nadšení...


To si tak jednou sedím v kuchyni (za touto zdí) a najednou slyším nějaké podivné zvuky. Nad námi bydlí, no dejme tomu, že velmi aktivní pejsek, tak jsem myslela, že je to on. Pak jsem si uvědomila, že zvuky se neodehrávají nad mou hlavou, nýbrž za mými zády. Vyletěla jsem jak čert z krabičky, ale už bylo pozdě. Nakonec jsem dětem povolila, že tuto stěnu můžou pomalovat. Ale víte, jak je to s Jezinkami - necháte je strčit do dveří prst a hned je uvnitř celá ruka. Takže další fresky, ovšem již méně umělecky hodnotné, máme v kuchyni i v předsíni.

A ano! Ještě jeden tag na parketách! (Provedeno fixou na textil, zatím se mi to nepodařilo umýt.)


Kam dál