Výživný den

3. května 2017 v 22:34 | mutr
O dnešním dni nemůžu mluvit jako o dni-blbec. To je fakt slabý slovo. Stalo se následující a opravdu si nevymýšlím:
Ráno jsem jako obvykle odvedla děti do školky (v klidu to samosebou neproběhlo, ale kdybych věděla, co mě čeká, ráda bych to vyměnila za ještě větší neklid). Ze školky jsem šla na poštu, kde jsem si chtěla vyzvednout objednané nitě, neboť jsem šila něco na zakázku. Po několika minutách čekání mi u okýnka oznámili, že mou zásilku nemají a jestli to není na vedlejší poště, což se ukázalo jako fakt. Tak jsem vzala děťátko, šla koupit pití a koláč (z pošty jsem chtěla rovnou domů na snídani, tak jsem musela něco malému hladovci koupit) a šup na tramvaj. Jedno "naštěstí" - tramvaj se jako obvykle zpozdila, tudíž nám neujela a nemusela jsem čekat na další. Ano a taky byla nízkopodlažní!
Vyzvednu balík, běžím na tramvaj, protože ji vidím, jak přijíždí a ejhle, není moje! Jak pitomci pořád mění řády a linky, tak se tam najednou objevila pětka... To ještě pořád se nic neděje... Doma jsem stylem "ustřihni 5 cm, podej dítěti jabko, ustřihni dalších 5 cm a posaď dítě na židli, dostříhni, posaď dítě na židli atd." došila šatičky, mezitím dala dítě spát a když bylo hotovo, zapla jsem žehličku a volá sousedka, že zrovna vidí z okna nějakou ženskou jak nese MŮJ stromek, co jsem dala na chodbu, aby to tam bylo míň hnusný. Dítě spinkalo, tak jsem popadla klíče, takovou legrační zbraň, kdyby došlo k potyčce, mobil a běžela jsem, co to dalo. Abyste pochopili - stromek má trochu hodnotu (Ale moc mi nechybí. Vlastně se vyřešilo, kam s ním na zimu. Doma už ho mít nemůžeme. Doufám, že ho ta feťačka prodala někomu, kdo o něj bude dobře pečovat). Cestou jsem volala policii, protože to prostě nejde, aby nám za bílýho dne lezli do domu feťáci a kradli, co najdou. Už jsem je nedohonila. Přijeli, opravdu přijeli kvůli kytce!! Musela jsem tomu nakonec smát. Tak jsem šla zase domů, cestou volala na naší správní firmu, seřvala vedoucího (omluvila jsem se mu pak, protože on fakt nemůže za naše debilní dveře z roku 58) a dohodla se na dalším postupu. Abyste rozuměli, bydlíme v obecním domě, poctivě platíme nájem, náš byt kromě záchodu, který jsme si upravili sami před 14 lety a dlaždic v předsíni a kuchyni, které jsem si vydupala a které jsou už skoro zase na výměnu (to víte, ty nejlevnější), vypadá, kromě nábytku, pořád jako v tom roce 58. Máme "nová" okna, z roku 2000, pod kterými jsou desky, které představují krásný tepelný most o velikosti asi 1,9 m x 1 m; když prší ze severu, "ucpávka" kolem oken - tomu se jinak říct nedá, protéká a dělají se tam mokré fleky a následně plíseň, ať větrám, jak chci. Zásuvky jsou na jedné pojistce, takže buď můžu prát, nebo žehlit, nebo mít zapnutou myčku. A ne, nechce se mi navyšovat jističe. Zkrátka hlídám, co je zrovna zapnuté a občas to jdu nahodit.
Byt vem ďas, za dva roky se snad odstěhujem. Ale - vchodové dveře, pokud nejsou zamknuté, jdou otevřít, když jsou zamknuté, tak se prostě vypáčí nebo vyrazí. Takže několikrát ročně voláme na správní firmu, že máme rozbitý zámek - několikrát za léto se zloději pokouší vykrást sklep a kočárkárnu. Marně chceme nové dveře už několik let. Po dnešku už to ale začneme řešit, protože v domě je to samé dítě, samá maminka na mateřské - v bytě, takže už abychom se báli chodit po domě i odpoledne. Ano, a taky máme v domě několik seniorů, ale v podstatě jsme před feťáky ohroženi všichni.
Co teda bylo dál - zkrátím to - telefonáty s policií, s úřednicí, žehlení, balení hotového výrobku, pak přišli naši, že spolu všichni jak Hujerovi půjdeme zaplatit pokutu, co jsem dostala za parkování na zákazu zastavení - parkovala jsem místo auta, které zrovna vyjíždělo z řady 6 aut, která všechna stála na zákazu. Což jsem nevěděla, protože jsem nesledovala značky, když jsem se soustředila na to jedno jediné volné místo (fakt výbornej výlet do zemědělského muzuea). Pokutu jsem dostala v sobotu, úřední hodiny jsou Po-Pá, takže tři dny z pěti (v pondělí byl svátek), než to dají do správního řízení, jsou v prdelce. V úterý mají jen do 15 h, to bych nestihla, dopoledne zase by tam malá řvala, protože by byla unavená, takže středa, kdy mají do 18 h a což je 5. den, se mi jevila jako ideální. Synek by měl Vánoce z policajtů - super výlet :)
Děda šel napřed vyzvednout děti, ještě něco pobalím, obouvám se a volají ze školky, že synek má horečku, je úplně vláčnej, leží, nemluví, ať si pro něj přijdu. Takže jsem popadla diazepam, kdyby měl febrilní křeče (to jsme 2x zažili) a běžela. Diazepam nebyl třeba, ale se synkem v náručí jsem letěla domů, uložila, změřila - 39,1, obložila obkladkem a tím pádem výlet za pokutou padl. Asi dost naivně jsem tam poslala dědu se starší dcerou - aspoň si udělali výlet. Ale - musím tam prý osobně, že prý to už pošlou do správního řízení, že si mě předvolají atd. Ale jestli to pošlou manželovi, jenž je provozovatelem našeho Etanusa (jméno našeho auta), tak se nedostaví, protože už je 5. nebo kolikátý týden na služebce. Přijíždí v pátek večer a odjíždí v neděli večer. Ještě že jsem tu měla do večera mamku. Popovídaly jsme si o tričkách, které jsem si ušila, a bylo mi líp. Už jsem se chtěla trochu hroutit po celém dni (šití, to je moje antidepresivum - vřele doporučuju ruční práce na deprese! Když je mi nejhůř, vezmu prachy, jdu k Mrázovi, koupím si látku a ušiju si tričko - vyjde to určitě levněji než prášky a taky to neničí játra, vykecám se několika kamarádkám (holky, promiňte...) a je mi dobře než přijde další deprese.
Jinak synovi teplota nakonec klesla pěkně na 36,7, ale před 40 minutami měl zase 38,3. Uvidíme, jaká bude noc. Zítra očekávám další zemětřesení.
Nejhorší je samosebou ta choroba, chudinka malej. Zítra jdem k MUDrovi. Ještě ho k tomu bolí bříško.

Nevím, jestli se to dá vůbec číst, má-li to hlavu a patu. Nechce se mi to po sobě kontrolovat, píšu na první dobrou. Ale potřebovala jsem to aspoň napsat - nakonec jsem to zkontrolovala a našla pár pravopisných chyb!!
To jsem ještě nenapsala další hnusku o manželově práci. Chudák.. Nevím, kdo z nás dvou je dnes větší chudáček, co potřebuje poňuňat. Asi to máme 1:1. Ale jsme od sebe hodinu cesty autem :( A od pátku budem ještě dál... Naštěstí už nemám v mobilu číslo na jeho šéfy. Nejradši bych jim rozmlátila stoly na cimpr campr a asi ještě pořádně zmydlila zadky vařečkou. Nebo volala každej den v jednu v noci, ve dvě a ve tři a ve čtyři (přerušovaný spaní mi nevadí, jsem za 6,5 roku zvyklá). To víte, neudělám to... Ale to, že jim nezavolám a neseřvu a nebudu vyhrožovat kontrolou z nějakýho úřadu, to neudělám jen kvůli němu. Není bačkora, aby za něj něco vyřizovala jeho cholerická manželka a vyřídí si to s nima sám (ale hodně se musím držet a dává mi to sakra práci). Je vlastně dost úžasnej :)

A na závěr - zamykejte, nenechte si nic líbit, pečujte o sebe a své blízké, ať jste všichni zdrávi! A úředníkům, kteří na nás poctivé platiče nájemného přeju, aby se jim rozsvítilo.
A teď už fakt končím.
 

Mateřská slepota

8. dubna 2017 v 23:44 | mutr
Co to je mateřská slepota, ptáte se?
To je, když ve školce koukáte zprava doleva a naopak, počítáte svoje děti, abyste zjistili, že máte jen dvě a nakonec zjistíte, že to třetí máte na ruce (to se mi stalo tento týden 2x).
To je, když celý den hledáte bačkorku, abyste zjistili, že kolem ní celý den chodíte.
A teď pozor: to je, když má už tři dny vaše dítě, co ještě neumí smrkat, nudle jak cikán opratě, a vy prostě nemůžete za nic na světě najít odnudlovačku (No, upřímně, vy jí tak úplně nehledáte, prostě se koukáte, když zrovna jdete pro pití, když jdete řešit rvačku, když jdete pustit pohádku, když si čistíte zuby, když sedíte na záchodě, tak o tom aspoň přemýšlíte, když jdete do šuplíku pro nůž na jabko, když hledáte v pokojíčku mezi poníky, panenkami, ponožkami, tričky, oblečky pro panenky, auty apod. lahvičku, když když ....), abyste ji nakonec objevili vedle umyvadla poslušně pověšenou na věšáčku, připravenou k použití!!!!
To se mi, pěkně prosím, stalo zrovna teď.

Co se to děje? + recept na guláš

5. dubna 2017 v 15:08 | mutr
Co se to děje? Malá spí a já uklízím nádobí, věším prádlo, smetám zeleninu a špagety od včera z jídelní stoličky a ze země, cpu pračku - no dobře, koukám přitom na Teorii tygra, ale pořád to stopuju, abych mohla jít tu a tam a nepřišla o děj.
Asi už se na to tady nemůžu dívat nebo co. To já teda normálně nemůžu, ale nic s tím nedělám.
Například sním o tom, že budu večeřet u čistého stolu. To jako že ho nebudu muset uklízet a drhnout, než si na něj položím talíř. Jen taková drobnost - přijít k čistému stolu, položit si na něj talíř s dobrým jídlem a v klidu se najíst... ó jé... A to sním o mnoha dalších věcech. Jestli myslíte, že jsou to třeba prachy nebo dovolená v Karibiku, tak jste na omylu.

Večerní edit:
Vařím guláš, tedy snažím se vařit. A víte, jak se takový guláš dělá? Tak to jdete do špajzu pro cibuli, cestou vyřešíte roztržku mezi synem a nejmladší dcerou - rvou se o motorku, do toho odběhnete vyřešit smr-tel-nej problém do pokojíčku, pak se vracíte do špajzu, posbíráte trilion krámů ze země, vyřešíte roztržku mezi synem a nejmladší dcerou - rvou se o motorku, vezmete cibuli, položíte jí na stůl, připravíte si prkýno a nůž a nejmladší dceru se snažíte zcela marně odehnat od stolu. Tak si ji posadíte na klín, namalujete sluníčko, vrátíte jí na zem a necháte jí vyřvat se, protože potřebujete nakrájet tu cibuli. ALE - děti potřebujou napít, tak jim dáte pití, vyřešíte další různici a nakrájíte první půlku cibule. Zodpovíte synovi několik otázek týkajících se cibule, dáte mu jí očichat, pak to samé uděláte s nejmladší dcerou a nakrájíte další půlku cibule.. atd. atd. Cibule už bublá na sádle, syn brečí že je znaven, že si jde odpočinout, protože je mu blbě. Vyženete ho na záchod, protože je jasné, že brzo usne. Nechce čůrat, nechce čůrat, NECHCE ČŮRAT, jdete zkontrolovat děti do koupelny, vyženete syna na záchod, kde se VYČŮRÁ, zamícháte cibuli, zkontrolujete, jak si syn myje ruce a máte chuť ho nakopnout, protože u toho brečí, že nechce stupínek, pak brečí, že nedosáhne na mýdlenku. Nejmladší dcera chce do mističky s nakrájenou hruškou napustit vodu (předtím totiž si nechala vodu napouštět od starší sestry, která se sprchuje). V naprostém zoufalství z naběhaných kilometrů a bilionu otázek jí tu vodu do mističky natočíte, načež tato ji vyleje. Rezignovaně odcházíte do kuchyně zamíchat cibuli. (Mezitím se nějakým zázrakem podařilo nakrájet maso, přičemž zjistíte, že ten poslední kus kližky, ten, co jste chtěli, přímo ten!, je nějakej divnej, tak ho vrátíte zpátky do lednice. Utrhnete kus papírového ubrousku a se sladkým úsměvem ho podáte nejmladší dceři, aby šla tu louži do koupelny vytřít. Zamícháte cibuli. Mezitím taky vyřizujete pracovní maily, jsem zapomněla dodat. Dcerka přinese mokrý ubrousek, vyhodíte ho do koše a radši nechcete nic vědět. Jdete synovi, který se nějak probral, vyndat z pod postele šmoulí knížku (vel. 2x1,5 cm), hodíte maso na cibuli a mícháte. Dáte do předtím již vydesinfikované vany (starší dcera má moluska) mladší dceru a jdete zamíchat maso. Syn se praští do hlavy, takže jdete pofoukat bebíčko, dát pusinku a vyprávět, jak jste se coby malé robě praštilo do hlavy o rantl fontány, zkontrolujete dítě v koupelně, zamícháte maso a dovyprávíte příběh.... ježiš, to už je tak dlouhý... A to jsem určitě něco zapomněla... to už se snad ani nedá číst. Ale dobře se mi to píše, mě baví psát. Píšu všemi deseti :)
Zkrátka zrovna když už jsou všechny děti v péči peřinek, zrovna se vám začne maso napejkat, tak tam nastrkáte papriku a protlak a mícháte a mícháte a vdechujete ten úžasný uklidňující odér a začínáte cítit večerní klid. No a zbytek receptu je v kuchařce. Zítra z toho bude doufám opět výbornej guláš. Jen není zalit vývarem. Chtěla jsem udělat vývar se zeleninou, ale zapomněla jsem koupit mrkev a taky už bych na to neměla mozkovou kapacitu.
Tak se mějte a vařte v klidu, pokud možno.
 


Apríl!

1. dubna 2017 v 9:32 | mutr
Tak přátelé, naše nejmladší dítko zřejmě ví, že je dnes apríla. Tak nás vyvedlo, že se to ještě nikomu jinýmu nepovedlo. Nebo možná to byl trest za ten kousek štěstí, co jsme si dovolili s manželem prožít po dlouhé době? Každopádně dnes víc, než kdy jindy, platí, že nikdy není tak blbě, aby nemohlo být ještě hůř. Dítko snad vůbec nespalo. Mlíko jsem šla dělat asi 7x, což ovšem neznamená, že mezitím se nebudilo. Nakonec chtělo spát vedle mě, takže když už jsem konečně mohla usnout, tak jsem dostala pár kopanců do žaludku a do nohou. Pak zase přelezlo do své postýlky, pak zase zpátky... No co vám mám povídat. S láskou jsem vzpomínala na ty časy, co se probouzelo pravidelně po dvou hodinách.
Malou satisfakcí mi bude fakt, že jsem uvařila lepší guláš než tchýně :) Ještě jsem ten její neochutnala, ale to není možný, aby měla lepší než já!
Přeju vám krásný víkend a pohodu a taky dobré a nerušené noci!

PS: Můj guláš BYL lepší! Chachá! :D

Zkouška ohněm

31. března 2017 v 22:12 | mutr
Tématem tohoto týdne je "Zkoušeka ohněm".
Tohle bude krátké, nebojte - vězte, že mít tři děti, je taky do jisté míry zkouška ohněm Smějící se A to je mám tři teprve 16 měsíců...

Kam dál