Usínání

28. října 2015 v 23:12 | já
Jelikož se blíží chvíle, kdy nás bude o jednoho víc, už pár dní se snažím přesunout našeho mladého pána k jeho starší sestře do pokojíčku. Je to teda za pět minut dvanáct. A zatím to vypadá, že budou v ložnici dvě postýlky...

Když jsem takhle přesouvala dcerku, tak to šlo tak hladce, že jsem tomu ani nemohla věřit. Nejdřív jsem z binečivé místnosti udělala pokojíček, koupila princezní povlečení a malá si tam chodila hrát a já jí zatím aspoň slovně připravovala na to, že tam bude spinkat. Pak jsem se jí jednou zeptala, kde chce po obědě spát, jestli v ložnici nebo v pokojíčku. Vybrala si pokojíček a do ložnice už nechtěla. V noci jsem teda musela chodit držet ruku a pohladit, případně se občas přesunula k nám, tak jsem počkala, až usne a vrátila jí, ale jinak nebyl větší problém (i když tak se mi to jeví asi až dnes, tenkrát mi to tak bezproblémové nepřišlo).

Za to náš milostpán... Je pěkně prosím 22:36 a tatínek mu kreslí traktora a pluh. Nejdřív chodí z pokojíčku do ložnice a zpátky, takže za ním jako magor tahám peřinu, ňuňací deky a dudlík. Pak už rezignuju a ať si dělá, co chce. A když už konečně to vypadá, že zabere - leží, dudlá, poslouchá Vangelise, tak přijde tatínek (přišel po 21. h s naší kočkou - taky velký téma, jednou jí tu rozeberu do šroubku) a je po usínání. "Kočika, hulá! Potěm kočiko, potěm mňauko!" A začne tady rozebírat nákup a podobně. A to ještě, podotýkám, žijeme v letním čase, takže to, že je teď 22:53 znamená, že máme 23:53. A pořád ještě to nevypadá, že usne. Musíme jít všichni najednou, nedá se nic dělat. Včera to pomohlo, ovšem tak, že si vlezl do své staré postýlky v ložnici, no za mého rozčilování, takže ječel, v ječení pokračoval, i když už jsem byla zachumlaná. Vyřešila jsem to tak, že jsem si dala peřinu přes hlavu a přestala ho vnímat.

Tatínek taky jako podpora v usínání moc nefunguje. Jelikož se moc nevidíme, tak si teď hoška užívá a ukazuje mu pilu na cihly a kreslí ty traktory a povídá si s ním. A já nemám to srdce jim rozhovor přerušit. Za prvé je to děsně roztomilý, jak to mrně vysvětluje tatínkovi svou hatmatilkou, jak ta pila funguje, a pak tatínkovi se po synkovi samosebou dost stýská (mrně teď jako olejuje pilu....).

Olej mi připomíná, že náš mladý pán má rád rybí olej. Dostává ho v kapsli, kterou rozžvývá a chce ještě. To mám za odměnu za utrpení s dcerou, která nesní nic. Ani ten výborný jahodový panadol! Natož nějaký antibiotika. Prostě to vyzvrací, pokud se to do ní nacpe násilím. Ale mile mě překvapila letos - nechá si stříknout kapky do nosu :o) To je tak báječné, ani nevíte jak!

Tak pro dnešek končím, jelikož už mám vlastně zítra.
Příště vám popíšu naší kočku.

"Ebudu pinkat, ci akín, ci akín, pinkat ebudu.... Já ci dolů, ci dolů..." (= nebudu spinkat, chci na klín, chci na klín, spinkat nebudu. Já chci dolů, chci dolů.) .... Tak já mu jdu příkladem - na kutě. Dobrou!
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama