Listopad 2015

Nejkrásnější období v životě ženy

20. listopadu 2015 v 15:00 | já
Depka, kterou bylo cítit z posledního článku, je pryč. Nejen proto, že jsme se chorob zbavili, dobrali antibiotika, ale taky proto, že mám už jen týden do termínu porodu.

Sice je teď nemocný pro změnu starší dítě - oblíbená rýmička a kašlíček, která už se nedá nosit do školky, a to mladší to asi chytilo taky, ale hlavně - blíží se mi krásný 4 dny strávený v porodnici! Za prvé shodím břuch, za druhé - oběd za mě vymyslí a uvaří někdo jiný, za třetí - 4 dny nebudu muset kličkovat mezi hračkama a bát se, že si ještě ke všemu zlomím nohu, za páté - nebudu se muset rozčilovat s peroucíma se dětma, za šesté - budu mít to miminko, který bude určitě děsně hodný, nebude řvát jako tur a bude krásně spinkat, a ještě za sedmé - můžu pak konečně ležet na zádech a na BŘIŠE - orgastický pocit po těch měsících!, za osmé - čeká mě krásná koupelna v porodnici (naše je 40 let stará), za deváté - nikdo mi nebude od rána do večera klást otázky a já budu moct převážnou část dne mlčet (pokud neschytám nějakou ukecanou spolurodičku na pokoj) a taky spát. Určitě bych ještě našla další pozitiva :o)

Zkrátka mé "nejkrásnější období v životě ženy" se chýlí ke konci. Nevím, kdo si to vymyslel, že je nekrásnější. Mě to nebaví od začátku do konce. Kromě početí a porodu - oba porody jsem měla pohodové, na třetí se těším a doufám, že to bude stejné jako předtím - rychlé a bez následků. Najdou se takové, které ještě 14 dní před termínem křepčí na společenských akcích a zpívají, mají vysoké podpatky, moderují a vůbec se společensky uplatňují, nevědí, co je objímat mísu, dýchavičně supět do prvního patra a vůbec jim nevadí, že se jim rozesedají všechny ty kosti, na které rostoucí mrně tlačí.
Taky je rozdíl být těhotná poprvé a potřetí, kdy už máte dvě děti, které jsou ve věku, kdy sice slyší, ale rozhodně neposlechnou. Neustále vstáváte a něco řešíte, vařit prostě musíte, nemůžete oběd odbýt rohlíkem a salátem, válet se v posteli do devíti, lehnout si po obědě, jít spát, kdy se vám zachce, a vůbec odpočívat. Ráno si pěkně odvedete dítě do školky, odpoledne vysupíte v 16.45 do prvního patra (uf...) do školky dítě vyzvednout, mezitím vaříte, myjete, uklízíte, perete a věšíte (i když já to s úklidem rozhodně nepřeháním). Těch asi 300 m trvá půl hodiny, protože děti zastavujou a koukaj, pak vám tvrdne břicho, tak čekáte, až to povolí a budete moct zase jít. A to je ke konci. Ze začátku se zase ráno modlíte, abyste se cestou do školky nebo práce nepozvracely, pak taky ta šílená, běsná a neuvěřitelná únava, kdy máte dojem, že únavou umřete (to je bezva, i když jste těhotná poprvé a musíte do práce, o zvracení v práci ani nemluvím - odbočím - naše dodací listy strašně smrděj, je to barvou z tiskárny. Asi 5 měsíců jsem faktury vypisovala jednou rukou, jelikož druhou jsem si držela pod nosem navoněný kapesník. Dodáky mi ležely právě pod nosem. A jednou kolega jen řekl slovo "dodák" a už jsem běžela. Jen slovo stačilo. Nakonec mi bylo špatně i z toho navoněného kapesníku.)
Jsem vášnivá zahradnice - další kámen úrazu. Neurvete sekačku, neprořežete lísky, nemůžete dohlížet nad vaším dalším dítětem - zahradou. Pak se jednoho dne dočkáte šoku v podobě uřezaných větví za kadibudkou. Dodnes jsem to tátovi neodpustila a taky nikdy neodpustím. Protože ty větve tam prostě znova nenarostou, kadibudka bude čumět do širého okolí a zmizelo tam takové pěkné zákoutí (pěkné zákoutí u kadibudky zní divně, já vím, ale fakt to bylo hezký). Jablka, jichž byla letos velká úroda, vám hnijou v dlouhé trávě, záhony zarůstají, prostě zmar a bezmoc.
Kdysi jsem si říkala, jak je hrozný, že ty hodně těhotný budoucí matky chodí, jak naprcanej kačer, kymácí se ze strany na stranu jak loď, funí, většinou se tváří otráveně... No a já teď dělám to samý!
Ale už se to chýlí ke konci a doufám, že je to poslední těhotenství. Je to pro mě daleko namáhavější než ta předchozí, navíc jsme měli takový krásný choroby jako pátá nemoc, rotaviry či co, impetigo, horečky a to s tím břichem, když jste na děti v podstatě sama, je náročný jak fyzicky, tak psychicky. čím jsem starší, tím víc si připouštím, co všechno se s tím miminkem může stát, takže si taky dost ulevím, až mi v porodnici řeknou, že je miminko v pořádku.
Až se příště ozvu, tak už nás bude asi o jednoho víc, aspoń v to doufám. "Objednala" jsem si to na neděli :o)
Přeju hodně zdraví, žádný rýmičky.
V.
(pokud se vám zdá, že na sebe občas věty nenavazují, nebo vůbec, že tam píšu pitomosti, bude to zřejmě tím, že napíšu půlku věty a musím zodpovědět nějakou děsně důležitou otázku své dcery, případně vstát a rozsvítit v koupelně, upozornit jí na to, že nemá řvát, když její bratr spí apod.)