Vítejte v domácí galerii!

29. března 2017 v 23:16 | mutr
Dnešní příspěvek bude spíš prohlížecí než čtecí (pokud to bude kromě mě někdo číst). Ale ještě musím napsat něco k poslednímu článku. Pokud jste ho, milí případní čtenáři, četli, dozvěděli jste se, na co se naše nejstarší dcera ráda ptá. Předloni to bylo "proč", vloni to bylo "kolik mi bude, až ti bude", letos máme zatím období dvě: "kolik je to vteřin" a "jak je dlouhej".
"Jak je velkej tuňák?"
"No já nevím přesně, je docela velkej." (fakt nevím přesně, kolik měří. Je velkej no... mě tuňák zajímá tak v salátu a taky je mi líto, že se jich loví tolik, ale to je tak vše.)
"Tři metry?"
"No, to asi trochu míň."
"Tak takhle?" (ukáže asi 70 cm)
"To zase víc."
"Asi jako já?"
"Asi jako já." (ale tuňák je zrovna slabej odvar, to mě napadlo, protože se na to ptala dnes odpoledne. A možná má fakt tři metry... Nevíte někdo, jak je velkej tuňák??)
"Kolik lidí je na zeměkouli?" (to jsou otázky před první třídou...)
"Nevím přesně."
"150 miliard?"
"Ne, tolik ne, to by ta zeměkoule spadla."
"Tak deset miliard?"
"No tak nějak asi." (Hele, asi je to ostuda, ale já to fakt nevím přesně. Znám spotřebu našich plen a sunaru, dokážu odhadnout, kolik budu potřebovat oblečení na víkend a na týden, kolik mám kam vzít jídla a v letu zachytit kde co i nohou a u toho držet jednou rukou dítě a druhou míchat oběd. Určitý čísla nebo informace vypouštím nebo záměrně nesleduju, aby mi zbyl rozum na počítání těch plen a sunaru."
"Tak pět miliard teda?"
"No to je jich zase víc"
"Tak osm?"
"Já fakt nevím."
"Tak dvacet miliard."
"To je zase moc."
"Tak patnáct?"
"No to je taky moc. Ve škole ti to řeknou, počkej si do školy."
"Tak třináct?"
"SAKRA JÁ FAKT NEVÍM!"

Takže jsem si na netu našla, no teď až, samosebou, kolik nás je na zeměkouli. Tak vážení, kdybyste měli stejně zvídavé dítko jako mám já, vězte, že je to k 25.2.2017 7,374 miliardy.

Nakonec to není úplně prohlížecí, ale cítila jsem potřebu podělit se o zážitek. Téměř každodenní zážitek. Buď jsou to dotazy týkající se velikosti zvířete nebo kraviny typu kolik je v tý krabičce kuliček... Tyto dotazy pokládá v drtivé většině tehdy, když dělám něco, co vyžaduje soustředění a pozornost.

A teď, vážení, vítejte v naší galerii! Osobní návštěvu nedoporučuji, neb by vás u nás mohlo něco sežrat, třeba lichožrout nebo zašupšák (Tímto zdravím Vítězslavu Klimtovou, která napsala krásnou knížku o strašidlech! A která si to asi ani nepřečte a pozdrav jí nikdo nevyřídí...)

Zde prosím uprostřed fresky sluníčko. Autor: syn, ve věku asi tří let


Další sluníčko? Autor: syn

Když nakloníte hlavu úplně doleva, uvidíte fragment holčičky. Autor: nejstarší dcera v pěti letech


Sluníčko a mráček, autor: nejstarší dcera v necelých šesti letech
Oranžové čáry, autor: nejmladší dcera v 15 měsících (velká naděje českého malířství - už umí namalovat kolo!)


Srdíčko a Edna bedna (pamatujete pohádku Bludička, dabovanou Oldřichem Kaiserem?), autor: nejstarší dcera v šesti letech


A zde vidíte dílo v celé své kráse. Jak jste zajisté zaznamenali, freska se nachází v obývacím pokoji nad pohovkou. Na ty nejvýše namalované dcera použila tři polštáře z pohovky a ještě dva menší. Jak se tam udržela, netuším. Asi jí tam drželo umělecké nadšení...


To si tak jednou sedím v kuchyni (za touto zdí) a najednou slyším nějaké podivné zvuky. Nad námi bydlí, no dejme tomu, že velmi aktivní pejsek, tak jsem myslela, že je to on. Pak jsem si uvědomila, že zvuky se neodehrávají nad mou hlavou, nýbrž za mými zády. Vyletěla jsem jak čert z krabičky, ale už bylo pozdě. Nakonec jsem dětem povolila, že tuto stěnu můžou pomalovat. Ale víte, jak je to s Jezinkami - necháte je strčit do dveří prst a hned je uvnitř celá ruka. Takže další fresky, ovšem již méně umělecky hodnotné, máme v kuchyni i v předsíni.

A ano! Ještě jeden tag na parketách! (Provedeno fixou na textil, zatím se mi to nepodařilo umýt.)

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama