Prosinec 2017

Skvělá kombinace

19. prosince 2017 v 9:56 | mutr
Dnes jen krátce. Tři děti, manžel věčně v prdeli a neustále blicí a kadící kočka je fakt skvělá kombinace.
Blicí a kadící kočka je, dalo by se říci, jako další dítě. Ale kdepak! Čtvrté dítě taky kadí, taky čůrá, občas to všechno skončí na vás, což tedy kočka nečiní, vyžaduje víc pozornosti než čtvernohý tvor, který naopak moc péče nevyžaduje, ale je ROZTOMILÝ vlastně za všech okolností!
Naše nejstarší dcera na mě kdysi vypálila plnou dávku - bylo to všude - na ruce, na rameni, na triku, 1,6 m od stolu (matka magor vzala metr), mezi parketama, ale to mi přišlo spíš vtipný. Navíc se miminko po takovém uvolnění velmi uklidnilo, smálo se na maminku... Co mi provedla nejmladší dcera, když byla nahaté miminko, to radši ani psát nebudu... Ale jsou to mé děti a já je za všech okolností miluju víc, než cokoliv na světě, občas až slzím, jak jsou krásné a někdy i milé až roztomilé.
Kočky jako je ta naše k dětem nebrat!! Až se naše micina odebéře do věčných lovišť nebeských, pořídím maximálně morče nebo želvu; na tu se dokonce hrozně těším, protože jsem vždycky želvu chtěla. V současné době je želvu nemožné pořizovat neb by mohla utrpět smrtelný úraz díky naší lovkyni (její denní maximum je 16 myší a králík, tedy želva by fakt nebyla problém).

Všem přeji příjemný, hygienický den! (ten můj je ve znamená sava, latexových rukavic a různých nehygienických záležitostí)

Úklidové poučky

11. prosince 2017 v 13:49 | mutr
Dnes mám "dovolenou". O všechny děti se stará někdo jiný než já, tedy využívám volna a dávám se do úklidu pokojíčku. Trochu se bojím, aby mě tam něco nesežralo. Není možné, aby tam žily jen děti! Nutně tam musí být nějaký tvor, který dělá ten bordel, neb na mé dotazy "Kdo to vysypal?", "Kdo to rozházel?" dostávám odpovědi "Já ne."
Při úklidu mě napadají následující poučky:

Co vyluxuješ, nepotřebuješ.

Nesmutněte, že vás děti úplně zbavily vašich ženských předností. Výborně se to hodí na krámování hraček zpod postele.

Nesmutněte, že se s dětmi nenajíte a vaše váha jde dolů, ač byste potřebovali opak. Výborně se to hodí na krámování hraček zpod postele.

Co nemůžeš najít, najdeš pod sedačkou v dětském autíčku.
(Např. 12000,- na nájem ((to už je několik let)), tři dny hledanou lahvičku s kakaem, která bude, jak jednou řekla dcera, chemicky smrdutá. S lahvičkou s kakaem ještě další dvě lahvičky. Několik dní hledanou bačkorku.)

Máte-li v šupleti lichožrouta, nepropadejte ještě panice! Při úklidu zřejmě najdete další ponožky-jednušky, které se nehodí k těm, které postrádáte.

Pokud se těšíte na manželskou erotiku místo oběda, moc tomu nepodléhejte. Manžela určitě pošlou ráno na služebku nebo přijde s rýmičkou.

Máte-li dojem, že máte příliš mnoho reflexních pásek, při úklidu narazíte na několik dalších.

Nemůžete najít kleštičky na nehty, novou pastu na zuby, lžičky a další nádobí? Dejte se do zevrubného úklidu pokojíčku. Vše bude pod postelí.

Nechcete se při úklidu zdržovat obědem? Nevadí, jídla najdete dost.

DĚLAT SI PŘED ÚKLIDEM MANIKÚRU, LAKOVAT SI NEHTY, JE FAKT HODNĚ VELKÁ BLBOST.

Před úklidem se oprostěte od sentimentu (Ano, oblečky na barbíny, které jste šily jako malé holky a jejichž výrobu si detailně pamatujete, se budou válet v prachu).

Dětem kupujte pouze vypratelné fixy.

Rajsou polévku z prostěradla dostanete vypráním žlučovým mýdlem v ruce, následně v pračce.

Malé kamínky hoďte do odpadků, velké odneste ven a vhodně je umístěte do městské či venkovské přírody.

Zachovejte zdravý rozum - nemusíte ani chodit po špičkách ani šeptat, dítě je opravdu u babičky.

Nenašli jste to, po čem jste při úklidu pátrali? Už to zřejmě nenajdete.

Úklid je opravdu velká zábava! Proto se můžete těšit, že za tři dny to bude v pokojíčku vypadat jako před několikahodinovým úklidem Úžasný

Den zakončete manikúrou.

Víkend

10. prosince 2017 v 18:56 | mutr
Pořád si tady vlastně stěžuju. Musím tedy napsat, že se vyskytují i momenty, byť tedy jich není zase tolik, které za to všechno stojí - tři prdi leží vedle sebe na koberci, vystrkujou na mě zadky a povídají si, nebo když se na mě všichni sesypou a málem mě porazí na zem , nebo když se objímají, protože se celý den neviděli (školka/škola), nebo když si tuhle holky navzájem masírovaly záda, nebo když si s nejstarší, už školačkou, povídáme cestou ze školy a za náma jde prostřední bratr s malou za ruku a něco jí vykládá a ukazuje a ona pozorně poslouchá a opakuje po něm slova a tak podobně.

Nutno podotknout, že tím, že to píšu, uklidňuju sama sebe a přesvědčuju se, jak je to děsně krásný, přestože tady dva dny v kuse od rána do večera (včera dokonce do veeelmi pozdního večera) někdo kecá, ječí, houká, kváká, brečí, zpívá, hádá se, pouští šílenou hudbu v dětském rádiu a nenechá mi ani chvilku na vydechnutí, ani pět minut ticha (vážně, třeba tomu nevěříte, ale fakt tady není ani pět minut v kuse ticho. Když nemluvěj děti, tak jen proto, že běží pohádka)

Zrovna proběhla pauza vyplněná svlíknutím počůraného dítěte, utřetím louže trochu počůraným tričkem velkého plyšového psa a utřetím dítěte (hadrem k tomuto účelu určeným) a louže. ("Kam se čůrá?" "Notyk." - to jako na nočník. Ale stejně ve většině případů je to na zemi.)

No a jsem tam, kde jsem byla..... Děti prostě pořád něco prováděj. Uklidňuje mě, že z nich jednou bude dospělej člověk, takovej suchar, jako jsem já. A já budu babička, jejich děti si půjčim, a pak jim je zase vrátím a půjdu třeba do kina, nebo do divadla, nebo na koncert, nebo na procházku, nebo na návštěvu, nebo si něco přečtu.

Když jsem u čtení - už neumím číst! Když byla naše nejstarší miminko v kočárku, poctivě jsem chodila ven dopoledne i odpoledne, vzala jsem to jednou za měsíc kolem knihovny, půjčila si knihy a na vycházkách četla. Když jsem byla už trochu víc těhotná se synkem, tak jsem už knihovnu nezaplatila na další rok, protože jsem zcela správně předpokládala, že už si moc nepočtu. Teď jsem na tom tak, že pokud se pokouším něco číst, přečtu si odstavec a zjistím, že vůbec nevím, co čtu. Myšlenky mi lítají někde nevím, kde, odstavec si předčtu ještě třikrát, a pak to vzdám. Abych úplně nezblbla, odebírám časopis Živá historie - to ještě jakž takž zvládám. Články, které jsou na dvě dvoustrany, mi dělají trochu problém, neb je čtu třeba čtyři dny, ale jelikož si to musím číst několikrát, abych vždy zjistila, kde jsem přestala číst, aspoň si pamatuju, o čem to je.

A také se dnes přihodilo jedno smrtelné zranění - dyafankumpa ukousla kus palce nejstaršímu dítěti! Dítě stříhalo, až se střihlo do palce tak, že si tam udělalo dírku. Dyafankumpa je tvor neznámého vzezření, původu a vlastnostní, ví se o ní jen to, že dětem kouše prsty. (Když byly dceři tři roky, škrábla se do prstu, trochu jí tekla krev a ona hystericky řvala, že jí dyafankumpa ukousla kus prstu. Ošetřena byla až po té, co jsem začla po záchvatu smíchu opět dýchat.)

Všem přeju klidný, ničím nerušený večer!

(Zrovna syn volá do roury, na které je omotaná koženka: jsem beran, bééé, já řvu jako beran, jupííííííí! Jupííííííiiiááááááá .. a do toho mi ... ty stará plechovko... jako do orela... oboboďo juhúúúúú!! Bum bum bimbimbim monstr ábr dábr chňápr monstr... u u uuuuuu uuu uf.... kukuuuč kukuč kukuč nemáti ahoooj ahoooj ahoooj ahoooj ahoooj ..... utrhý salát zase jako včas. utroubí salát zase jako včas.. utroubí salát zase jako čas.... utroubí se čas... utroubí se všechno čas čas ... píp pí pipipi pííp... děkujííí děkujííí děěkujíí nervo.. jsi jako narkorka holka.....

Přepis synova monologu Smějící se Jo, tohle jsou taky skvělý momenty!

A průšvih - zbláznil se nám počítač. Jdu to řešit. Nastal okamžik, kdy musím dceru naučit pracovat s počítačem.. Tak konečně pa.

Co dělat, když je krásně

9. prosince 2017 v 15:08 | mutr
Po dlouhé době strávené mezi plenami a počůranými gaťátky se hlásím!
Dopoledne bylo krásně, svítilo sluníčko, nebe nás potěšilo svou modří... A tak jsem se věnovala svým oblíbeným činnostem:
Za běhu vkládala nádobí do myčky
cpala pračku
řešila rvačky o kdeco
převlíkala počůrané dítě
myla kočičí, fakt dost zesr... , bedýnku, což je dosti obsáhlá činnost: navlíknete si nejlépe silikonové rukavice a opatrně vyndáte bedýnku z úzkého prostoru vedle mísy (panelákové WC...), lopatičkou vykydáte obsah do pytle, bedýnku odnesete do vany, vysprchujete, vysavíte a necháte dezinfikovat. Následuje pauza vyplněná řešením rvačky, povídáním s dětmi - těm se taky musíte věnovat, děláním pití, vylíváním nočníku, luxováním, likvidací bobku z kalhotek, legínků a nožiček a zadečku dítěte, a když už jste "v tom", tak dokončíte tu bedýnku.
Následoval oběd (to by byla kapitola sama pro sebe).
Uspání dítěte - 15 minut klidu stráveného čtením blbostí (třeba o Dexteru Yagerovi - fakt mě zajímalo, co je to za divnýho chlápka)
Ruční praní dvou šíleně pouštících šátků
Praní pohněděného prádla
Mytí podlahy na záchodě
Mytí mísy
Mytí podlahy pod umyvadlem, která je zaprasená od kočičího žrádla
Zapnutí a docpání myčky
Řešení různice mezi staršími dětmi (prostřední sahá na něco, co je toho staršího, které drží v ruce velké nůžky) - ječení, naprdel, ječení (moje)
Mytí a dezinfekce vany
Psaní tohoto textu
No a nebe se zatáhlo, fouká, ven mě nikdo nedostane, tak mohu pokračovat v oblíbených činnostech i odpoledne:
Pověšení prádla
Nacpání pračky (někdy mám dojem, že nedělám nic jiného, než že cpu pračku, věším prádlo a uklízím prádlo. Asi to dělám fakt moc ráda, když se tomu tak věnuju)
Krmení kočky a sledování toho, jak kočka prasí tu umytou podlahu
Sundavání prádla, jeho skládání a úklid, případně žehlení
Mytí kočičího blitíčka na dvou místech v kuchyni (to musím udělat hned po dopsání)
Hele, sněží!
Pak se někdy vzbudí dítě, takže svačiny a pitíčka
Úklid nádobí
A tak.... múza odešla. Asi se lekla, že po ní budu chtít pomoct nebo co.

Každopádně si sobotu užijte nějak líp. A maminky, vykašlete se dneska na úklid - za mě jo? :D

Napadá mě, že posledních 14,5 roku nedělám nic jiného, než že likviduju nějaký fekálie a blití... (14,5 roku je kočce. Polovinu tohoto času je těch fekálií dvojnásobný počet S vyplazeným jazykem , neb se nám narodily děti. Teda "se nám" narodily je takovej divnej výraz... Jako by je fakt přinesl čáp...)