Červen 2018

Dovětek k dnešnímu článku

30. června 2018 v 14:54 | mutr
Opravdu mám z toho víkendu pocit bezmoci a marnosti. Takový, že opět zapínám počítač a musím to napsat. Chtěla jsem ticho a klid, žádné dotazy, žádné mluvení a povídání si o dětech.


To je vše, přátelé. Držte mi palce, ať v sobě potlačím upřímnost, výbušnost a asertivitu (Upřímnost a asertivita fakt někdy není dobrá; zvlášť když máte partnera, který za každou cenu musí všude vypadat pro ostatní co nejlépe. Tohle je mi například úplně u prdele. Je mi jedno, co si kdo o mě myslí. Já jsem já a jestli se to někomu nelíbí, ať nechodí.).

Ať se pořád jen mile usmívám a dělám, že jsem strašně šťastná.

Skvělý začátek prázdnin

30. června 2018 v 14:26 | mutr
Dnes si trochu vyleju srdce, moji milí. Minulý týden byl dost mrtvičný, víc než obvykle. Skvělé bylo, že jsem něco vyřídila, viděla se po dlouhé době s jednou ze svých nejlepší kamarádek (Její domácnost mě vždy uklidní, neb vypadá stejně jako naše. Připadám si tam jako doma a nepropadám depresi - podotknu, že má také tři děti, ve stejném rozpětí jako my. Prostě nemá čas se domácnosti věnovat, protože se věnuje dětem a když se jim nevěnuje, relaxuje, neb je děsně unavená.) Ale jelikož jsem byla skoro každé dopoledne pryč, většinou jsem děti vyzvedávala brzo, takže to už je tak den zabitý, zarůstá mi to tady snad i plevelem. Hrůza. Takže depka z bordelu, že se děti pořád perou a hádají a ječí a neposlouchají. Nevyspání - několik dětí zase nastřídačku v posteli atd. Pátek tomu nasadil korunu. Ani samé jedničky naší prvňačky mě neuklidnily neb byly velmi očekáváné (Za první třídu se prý nic nenaučila. To je samosebou nesmysl, ale rozhodně jí to dost pálí a jelikož jsem její maminkou já, má i dost znalostí.). Odpoledne jsme šli všichni na oslavu narozenin dceřiny spolužačky. Oslava samotná byla fajn, i když na můj vkus tam bylo moc lidí. Ale jednou za několik let se to dá přežít (jsem trochu misantrop). Ale ta cesta... Špatná zastávka busu, cesta na tu správnou, bus končil o pár zastávek dřív než jsme potřebovali, bolení nožiček - batoh na zádech, dítě na ramenou, za ruku další dítě, které se hádá se třetím dítětem, že chce taky za ruku. Neustále se dotazující starší dcera na všechno možné, šílené vedro, žízeň, přestupování, děti svévolně odbíhají.... prostě děs. Na oslavě jsem si aspoň odpočinula a načerpala energii na cestu zpět. A dobře tak, neb dítě usínalo za chodu. Doma se probudilo a večer zase nechtělo usnout. Nakonec se mi podařilo ve 21:45 usnout ihned po dé, co jsem padla do postele. V 7:30 jsem se probudila, ale ještě jsem si lebedila v posteli až do 9:37! Sice od 8 hodin na střídačku chodily děti za námi, ale podařilo se mi pěkně klimbat, tak se mi dostalo malého zadostiučinění.
A teď k jádru pudla. Celý týden žiju tím, že se sbalíme a odjedeme na chatu. Odhodím boty, děti se rozprchnou po zahradě a já budu relaxovat při zahradničení na čerstvém vzduchu. Večer mě nebude rozptylovat počítač s filmy a já budu moci poklidně spočinout na lůžku už v deset hodin a ráno vstanu, ptáčkové budou zpívat a vzduch vonět... Tráva mě bude hladit po holých nohách, vítr ve vlasech a na kůži... ó jé... A pět minut po probuzení vám volá kamarádka, že přijedou za námi a přespí..... Takže mám obavu, že tam zase budou pořád lézt návštěvy (celkem nechtěné) a já si to tam vůbec neužiju. Děti jsou totiž na chatě úplně jiné. Tady ve městě nevypadají nešťastně, ale tam jsou víc v pohodě, já taky, tak nejsem v takovém presu. Takže tak.
Nechtějte vědět, co se tady děje, zatímco tohle píšu - syn střílí prstama po sestře, ta ječí... dotazy a další dotazy...

Děti jsou radost, děti jsou radost, děti jsou radost, děti jsou radost, děti jsou radost, děti jsou radost, děti jsou radost, .....

Všem přeju krásné a pohodové prázdniny, dobrý spánek a pevné nervy!



PS - omluvte překlepy a gramatické chyby